Přestože velkou část webového obsahu tvoří informace v textové podobě, v posledních letech na webu rychle přibývají také multimediální informace, tj. informace ve formě videa a/nebo zvuku. Tyto formáty web velmi obohacují, ale zároveň přinášejí problémy pro lidi se sluchovým postižením, kteří je nemohou vnímat nebo je mohou vnímat pouze omezeně. Pokud hovoříme o lidech se sluchovým postižením, nejde rozhodně o jednolitou skupinu, ale o více skupin s různými potřebami nebo různou mírou sluchového deficitu. K lidem se sluchovým postižením patří nedoslýchaví, ohluchlí (tj. lidé, kteří přišli o sluch v průběhu života) a prelingválně neslyšící. Na rozdíl od lidí ohluchlých v průběhu života, pro které je psaný text přirozeným komunikačním nástrojem, lidé prelingválně neslyšící neslyší od narození nebo přišli o sluch před rozvojem řeči. Jejich mateřským jazykem – a tudíž i přirozeným komunikačním nástrojem – je proto obvykle český znakový jazyk. Na rozdíl od znakového jazyka je pro prelingválně neslyšící psaný text textem v cizím jazyce.¹⁾

Při úvahách o sluchovém postižení bychom neměli zapomínat, že velkou část lidí se sluchovým postižením tvoří také senioři.

Zcela specifickou skupinu lidí se sluchovým postižením jsou lidé hluchoslepí. Z hlediska přístupnosti webu jsou pro ně relevantní spíše pravidla přístupnosti pro osoby se zrakovým postižením, zejména proto, že mohou případně využívat braillský řádek.

Pro ostatní skupiny lidí se sluchovým postižením jsou důležité tyto zásady:

1. Informace na webových stránkách nesmí být k dispozici pouze ve formě zvuku nebo videa se zvukem: veškerý multimediální obsah musí být přístupný také alternativní formou.
2. Alternativní informace musí být být prezentovány přístupnou formou.
3. Uživatel nesmí být rušen automaticky spouštěnými zvuky na pozadí webové stránky a musí mít možnost je ovládat.