Unifikovaný název je název obsahující nejznámější, konvenční podobu názvu (preferovaný název). Usnadňuje přístup k záznamům jednoho díla, publikovaného pod různými názvy (variantní názvy, název originálu a překladu apod.) a v různých jazycích.

Unifikovaný název do záznamu zapisujeme, i když není ve zdroji uveden, ale je dohledatelný v jiných pramenech.

Nejčastěji je unifikovaným názvem název originálu a ten lze obvykle dohledat. (Poznámku o zdroji neuvádíme; poznámka 500 Název originálu v knize neuveden se nepoužívá.)

Neexistuje-li v Souboru národních autorit stanovený tvar, řídíme se následujícími instrukcemi:

U děl vytvořených po roce 1500 by unifikovaným názvem měl být název, pod nímž bylo dílo nejčastěji publikováno v originálním jazyce. V praxi se obvykle, je-li to možné a odpovídá-li to používaným katalogizačním pravidlům, řídíme podobou unifikovaného názvu v příslušné národní bibliografii.

U děl vytvořených před rokem 1501 by unifikovaným názvem měl být název v originálním jazyce, vyskytující se nejčastěji v současných příručkových pramenech. Pokud toto hledisko nelze aplikovat, zvolíme (v tomto pořadí):

1. název používaný v novodobých vydáních
2. název používaný ve starších vydáních
3. název používaný v rukopisech

Výjimku tvoří:

• Klasická a byzantská řecká díla

V těchto případech zvolíme jako unifikovaný název běžně používaný název v českém jazyce. Neexistuje-li běžně používaná česká podoba názvu, použijeme latinský název. Neexistuje-li běžně používaný název v českém ani latinském jazyce, použijeme řecký název

• Anonymní díla, která nejsou psána řeckým ani latinským písmem

V těchto případech zvolíme jako unifikovaný název běžně používaný název v českém jazyce, pokud takový název existuje.

Je-li třeba odlišit dvě díla se stejným názvem a stejným tvůrcem, lze jako doplněk zapsat např. formu díla, datum jeho vzniku, místo vzniku, případně další rozlišující charakteristiku. Tyto údaje uvádíme za názvem v kulaté závorce.

Datum jako doplněk je povinným údajem pouze u zápisu názvu smlouvy, a to v podobě RRRR měsíc DD: (2007 prosinec 21.)

Doplněk pro odlišení dvou děl se stejným názvem je nutný v případě, kdy se pro dílo/vyjádření zakládá autoritní záznam (bude tedy mít číslo autority v podpoli $7). Použití doplňku u děl, která pouze zapisujeme do polí 130/240 bez „řádného“ autoritního záznamu není nutné, záleží na rozhodnutí katalogizátora.

Pro části děl s vlastními názvy – vyjma posvátných knih - se vytváří unifikovaný název pod názvem části. Varianta se záhlavím pro celé dílo a s názvem části jako podzáhlavím se zapisuje jako odkaz VIZ v autoritním záznamu.

Posvátné knihy Název posvátné knihy se uvádí v českém jazyce, pokud existuje. Části posvátných knih se uvádějí jako podzáhlaví hlavního názvu.

Příklady:

1300 $aBible.$pStarý zákon.$lSlovensky

1300 $aTripitaka.$pSútrapitaka.$lČesky

V případě Bible se soubory knih, jednotlivé knihy nebo jejich části zapisují jako podzáhlaví přímo za hlavní název, tedy bez označení Starý zákon/Nový zákon

Příklad:

1300 $aBible.$pPíseň písní

Zákony a právní dokumenty

Pro sbírku mnoha různých zákonů a právních předpisů používáme jako unifikovaný název název sbírky, pod kterým vyšla, nebo její oficiální zkrácený (citační) název (nikoli dříve používaný obecný výraz Zákony atd.). Pro sbírku mnoha zákonů a právních předpisů k jednomu tématu se jako unifikovaný název volí tzv. tematický skupinový název, kde vstupním prvkem je příslušná jurisdikce.

Příklady:

71012 $aČesko.$tRozpočtové zákony

71012 $aČesko.$tZákony o sociálním zabezpečení

Pro jednotlivé zákony použijeme jako unifikovaný (preferovaný) název: a) oficiální zkrácený nebo citační název

b) neoficiální zkrácený nebo citační název užívaný v právnické literatuře

c) oficiální název zákona

d) jiné oficiální označení.

A to v originálním jazyce.

Pro smlouvy mezi dvěma a více orgány typu stát, mezinárodní nevládní organizace, Svatý stolec, další jurisdikce s právem uzavírat mezinárodní smlouvy, použijeme jako unifikovaný název„

a) oficiální název smlouvy

b) zkrácený nebo citační název užívaný v právnické literatuře

c) jiné oficiální označení, pod kterým je smlouva známá.

A to v originálním jazyce.

Je-li smlouva publikována jako jeden zdroj současně ve více jazycích (např. dokumenty Evropské unie) a žádný jazyk není primární nebo originální, vybereme za unifikovaný název název uvedený na původním (prvním) vydání jako hlavní. Pro soubor smluv známý pod společným názvem, použijeme tento společný název jako unifikovaný.

Do pole 130 se zapisuje unifikovaný název u anonymních děl – tj. u těch, u nichž není uveden žádný tvůrce v polích 100/110/111.

Do pole 240 se zapisuje unifikovaný název v případě, kdy dílo má tvůrce, uváděného v poli 100/110/111.

Pole 130 a 240 se liší v indikátorech (viz dále); volba údajů, jejich další struktura a zápis do podpolí jsou shodné. Obsahuje-li dokument dvě nebo více jazykových verzí téhož díla, nepoužívá se pole 130/240. Verze se pak zapisují do samostatných výskytů polí 700/710/711/730.

První indikátor: vyloučení znaků z řazení

• 0-9 Počet vyloučených znaků

(vzhledem k tomu, že úvodní člen se nezapisuje, bude mít první indikátor vždy hodnotu „0“)

Druhý indikátor: nedefinován

První indikátor: zobrazení a tisk

• 0 Název se netiskne ani nezobrazuje
• 1 Název se tiskne nebo zobrazuje

Druhý indikátor: vyloučení znaků z řazení

• 0-9 Počet vyloučených znaků

(vzhledem k tomu, že úvodní člen se nezapisuje, bude mít druhý indikátor vždy hodnotu „0“)

Úvodní mluvnický člen se vynechává (s výjimkou případů, kdy potřebujeme řadit záhlaví pod členem).

U unifikovaného názvu pro smlouvu se jedná o povinný údaj.

Datum vydání. (Datum sloužící k odlišení stejných názvů nepatří do tohoto podpole.) Zapisuje se v kulaté závorce přímo za název.

Obvykle výrazy jako Rukopis, Výběr, Protokoly atd.

Povinný údaj u překladů. Zapisuje se v českém jazyce, s velkým počátečním písmenem.

Příklad:

0411 $aspa$heng

24010 $aMidsummer night’s dream.$lŠpanělsky

24510 $aSueño de una noche de verano /$cWilliam Shakespeare

Způsob zápisu podpolí $n a $p je obdobný jako v poli 245.

Číslo autority UNIFIKOVANÉHO NÁZVU v rámci souboru národních autorit. Pokud na unifikovaný název neexistuje autoritní záznam, podpole $7 se v záznamu neuvádí.

Hranaté závorky, ve kterých se unifikovaný název zobrazuje, katalogizátor nezapisuje, generují se systémem.

Podpole $a: Následuje-li další podpole, ukončuje se podpole $a tečkou. V podpoli $a lze k unifikovanému názvu (z důvodu rozlišení) připojit údaj v kulatých závorkách; tento údaj je součástí podpole $a. Následuje-li další podpole, za uzavírací kulatou závorkou se zapíše tečka.

Podpole $d: Rok podpisu, u sbírky smluv či u smlouvy mezi čtyřmi a více účastníky, se uvádí v kulatých závorkách.

Pouze následuje-li další podpole, za uzavírací kulatou závorkou se zapíše tečka.

Podpole $f není ukončeno interpunkcí (s výjimkou neukončeného či nejistého data).

Podpole $k se neukončuje interpunkcí, pokud nenásleduje podpole $n (pak se ukončuje tečkou) nebo podpole $d (pak se ukončuje čárkou).

Podpole $l se neukončuje interpunkcí, pokud nenásleduje další podpole; ukončuje se tečkou, následuje-li další podpole.

Vzor:

$aUnifikovaný název

$aUnifikovaný název (doplněk) $aUnifikovaný název (doplněk).$lJazyk díla.$kPodzáhlaví pro formu

$aUnifikovaný název.$lJazyk díla.$fData související s dílem

$aUnifikovaný název.$lJazyk díla.$kPodzáhlaví pro formu.$fData související s dílem

$aUnifikovaný název.$lJazyk díla.$sVerze

$aUnifikovaný název.$nČíslo části/sekce díla,$pNázev části sekce/díla $aUnifikovaný název.$pNázev části sekce/díla.$pNázev části sekce/díla

$aUnifikovaný název.$pNázev části sekce/díla.$pNázev části sekce/díla.$lJazyk díla

Příklady unifikovaných názvů a záhlaví typu Autor/Název

ALE

[Autor/Název není v souboru autorit, proto není podpole $7]

[Autor/Název není v souboru autorit, proto není podpole $7]