Informační technologie, internet a mobilní aplikace nám v mnohém usnadňují a zjednodušují život. Lze však bez nadsázky říci, že existují lidé, pro které jsou jej jsou tyto technologie zcela nezastupitelné. Jsou to lidé se specifickými potřebami, zejména lidé s postižením, například nevidomí, neslyšící, lidé upoutaní na lůžko nebo invalidní vozík. Tito lidé byli dříve v mnoha oblastech zcela závislí na pomoci druhých. Nyní mají k dispozici počítače, mobilní telefony a tzv. asistivní technologie, které zlepšují kvalitu jejich života. Mohou sami vyhledávat informace na internetu, číst knihy, studovat, nakupovat, komunikovat s úřady nebo s přáteli, ovládat zařízení v domácnosti a mnoho dalšího. Internet se tak stal nástrojem, který dává lidem s postižením možnost zvládat mnoho věcí samostatně, bez pomoci druhých.

Bohužel mnoho webových stránek nebo aplikací je vytvořeno tak, že pro uživatele se zrakovým, sluchovým, tělesným postižením nebo s motorickými poruchami nejsou přístupné. To, co by mohlo pomáhat a přispívat k lepší kvalitě života, se stává překážkou. Ačkoliv začínáme chápat, že je potřeba odstraňovat bariéry z budov a veřejných prostor, téma přístupnosti webu mnozí považují za okrajové a neuvědomují si, že nepřístupné webové stránky mohou být stejným problémem, jako budova, která není bezbariérová. Přitom k odstranění těchto překážek je často potřeba vynaložit jen velmi málo úsilí.

Přístupnost webu se týká zejména osob:

• lidé s postižením zraku (nevidomí, slabozrací, lidé s poruchami barvocitu),
• lidé s postižením sluchu (neslyšící, ohluchlí, nedoslýchaví),
• lidé s tělesným postižením a motorickými poruchami,
• lidé s kognitivními poruchami (lidé poruchami učení, pozornosti, lidé s mentálním postižením,
• lidé citliví na světelné či optické podněty.

Lidí s těmito poruchami je v populaci více, než si obvykle myslíme. Např. na webovém portále WebAIM je uvedeno, že každý čtvrtý dospělý Američan Má nějaké zdravotní či smyslové postižemí.¹⁾

Uživatelů, kteří mají z hlediska využívání webových stránek „specifické potřeby“ je však daleko více. Jde nejen o lidi s postižením, ale také například o seniory. Ti do žádné z předchozích kategorií tak zcela nezapadají, ale přesto mohou mít zhoršený zrak (ostatně problém přečíst malá písmena nebo texty na nekontrastním podkladu mívají lidé často už ve věku mezi 40 a 50 lety), sluch, motorické funkce nebo kognitivní poruchy. Problém s přístupností webu mají také lidé , pro které je čeština cizím jazykem, lidé, kteří mají menší zkušenost s využíváním technologií, kteří mají horší technické vybavení.

V některých případech se problémy s přístupností webu mohou týkat i docela „běžných“ uživatelů webu, kteří právě pro zobrazení webové stránky používají mobilní telefon nebo lidí po úraze, kteří nejsou schopni používat myš, protože mají ruku v sádře atd.

Přístupnost webu pro uživatelé s různými handicapy nebo specifickými potřebami vyžaduje určitá opatření při tvorbě webu a také dodržování určitých principů a strategií při vkládání informací na web. Až na několik málo výjimek však z těchto opatření obvykle mají užitek nejen lidé handicapem . Promyšlená koncepce, smysluplná navigace, srozumitelné texty na webu, vhodné obrázky, které doplňují obsah, informace o velikost souborů ke stažení, návodné informace o chybách při vyplňování formulářů a mnoho dalších věcí, které vyžaduje přístupný web, to vše přispívá k použitelnosi a uživatelské přívětivosti také pro tzv. „běžné uživatele“.