Osoby s mentalním postižením

Mentální postižení může být způsobeno jakoukoli okolností, která narušuje vývoj mozku před narozením, během porodu nebo v raném dětství. Může vzniknout následkem úrazu, intoxikace nebo nemoci. Je známo několik stovek příčin, ve třetině případů se je však nedaří zjistit.

Projevuje se dezorientací ve světě a společnosti, která omezuje zvládat vlastní život bez pomoci. Při výuce ve školách jsou využívány specifické výukové metody. Někteří jedinci s mentálním postižením mají omezenou svéprávnost.¹⁾ Osoby s mentálním postižením mají problémy zvládat a řešit neznámé situace, projevuje se u nich často časová, prostorová i osobní dezorientace, mají sníženou schopnost učit se, mohou mít sníženou kapacitu paměti, sníženou úroveň pozornosti, snadněji se unaví, špatně zvládají zátěžové situace, mají sklon reagovat zbrkle, mohou mít problémy s motorikou. Často lpí na stereotypech, nejsou schopny vyhodnotit nové situace a mohou na ně reagovat afektivními nebo agresivními projevy, nepříjemnými pro okolí. Mívají poruchy řeči, zvýšenou sugestibilitu a zvýšenou emocionalitu, které mohou vést k nestandardním situacím.

Osoby s mentálním postižením nejsou „dospělé děti“. Z hlediska životních zkušeností jsou dospělí, navíc mnozí mohou žít relativně nezávislým životem, pracovat, navazovat vztahy, mít zájmy a koníčky.

Mnozí lidé s mentálním postižením umí číst a čtou si knihy, někteří jen dětské, jiní i knihy pro dospělé. Zajímají je také encyklopedie, knihy, jejichž text je provázen velkým množstvím ilustrací či fotografií a je dobře strukturován. Ti, kteří číst schopni nejsou, nicméně také rádi pracují s knihami, prohlížejí si obrázky, přemýšlejí nad jejich významem… Kniha jim s pomocí asistenta může dát řadu věcí do souvislostí.

Toto postižení se často objevuje jako kombinované – např. s tělesným postižením, poruchami chování nebo poruchami řeči. Do této skupiny bývají zařazeni také autisté.

Autismus je jednou z nejzávažnějších poruch dětského mentálního vývoje. Jedná se o vrozenou poruchu některých mozkových funkcí. Důsledkem poruchy je, že dítě dobře nerozumí tomu, co vidí, slyší a prožívá. Duševní vývoj dítěte je kvůli tomuto handicapu narušen hlavně v oblasti komunikace, sociální interakce a představivosti (tzv. základní diagnostická triáda problémových oblastí vývoje u poruch autistického spektra). Někdy bývají diagnostikovány také „autistické rysy“.²⁾

Jedinci s autismem nerozlišují jednotlivé sociální situace a nejsou schopni učit se nápodobou. Ačkoli mohou mít výbornou schopnost využívat zrakové podněty, orientovat se v prostoru nebo mít dobrou mechanickou vizuální paměť, nemají schopnost osvojit si vhodné způsoby chování, takže se chovají neadekvátně a nepřiměřeně kontextu. Mimika a neverbální signály pro ně nemají informační hodnotu, neorientují se v okolním světě a sociálních vztazích, což může vyvolávat obranné reakce, především stažení se do sebe.